První horskou rozhlednou se stala roku 1825 Josefská věž na Kleti, kterou také nechal vybudovat šlechtic. Od této doby už rozhledny vznikají na více místech, přesto nepravidelně a za různým účelem. Některé věže sloužily zememěřičům (Babylon z roku 1831, Děčínský Sněžník z roku 1865) či lázeňským hostům (Hamelika z roku 1876, Vyhlídka Karla IV. z roku 1877).
Opravdová expanze rozhleden začala až začátkem 80. let 19. století, kdy se zvýšil zájem o turistiku a začaly vznikat turistické spolky. Lidé byli znechucení porobou Rakouska-Uherska, a chtěli proto poznávat svoji zemi. A jak nejlépe poznat svoji zemi? Přece z rozhleden. V tomto období (až do počátku 1. světové války) se stavěly především dřevěné věže, které příliš dlouho nevydržely (první rozhledny v Jizerských horách a na Děčínsku). Na jejich místech často vznikaly nové - někdy i kamenné (Bramberk, Frýdlanstká výšina, Tanečnice).
První světová válka přinesla krátké zastavení rozhlednového nadšení. To se ale znovu rozjelo během období 1. republiky. V průběhu těchto 20 let se o rozhledny zasloužil hlavně Klub československých turistů. Roku 1938 ale přišla Mnichovská dohoda, která vrhla půl století trvající temno nejen na obyvatelstvo, ale i na rozhledny. Vyhlídkové věže vybudované během let 1939 - 1989 by se daly spočítat na prstech dvou rukou.
Po sametové revoluci ale nastala největší expanze rozhleden v celé její dvousetleté historii. Počet nových rozhleden už přesáhl stovku! Dá se tedy bez nějaké troufalosti říci, že žijeme v rozhlednové renesanci.