Ač žijeme v rozhlednové renesanci, mají dnešní stavitelé rozhleden mnohem více problémů než dříve. V minulém století byly hlavním problémem vždy finance. Na nich ztroskotávaly ty nejhonosnější projekty. Dnes jsou problémy trochu jiné.
Jistě, sehnání peněz je vždy složité, ale dá se časem (např. sbírkami) překonat. Faktorem, který však většinou nejde překonat, jsou orgány ochrany přírody. Ty totiž velice často a sveřepě brání veškerým stavbám rozhleden. Správy CHKO si většinou ani pořádně neprohlédnou projekt a rovnou napíší, že stavba se zamítá z důvodu narušení vzhledu kopce či poničení přírody. Poslední ukázkou šlendriánské hry orgánů ochrany přírody je případ rozhledny na Malém Sedle v Ústí nad Labem. Správa CHKO České středohoří povolila maximální výšku rozhledny 5 metrů, aby nevyčnívala nad okolní stromy a nenarušovala tak vzhled krajiny. Pokud pominu logický nesmysl "rozhledna, která nevyčnívá nad stromy", musím se pozastavit nad formulací "narušení vzhledu krajiny". Malé Sedlo se nachází v městské části Střekov, která je již zkrášlena několika komíny, betonovým monstrem STZ (bývalá Setuza), panelovými sídlišti a dalšími pomínky socialismu. Lze snad malou kamennou rozhlednu narušit pohled na tuto krajinu? Logika a rozum v tomto případě roní krokodýlí slzy...
Existují také případy, kdy orgány ochrany přírody stavbu povolí, ovšem s malým detailem - nesmí stát na vrcholu kopce, opět z důvodu narušení vzhledu krajiny. Mám za sebou několik semestrů Krajinného plánování, Urbánní environmentalistiky a vskutku jsem se nikdy nesetkal s tím, že by rozhledna na vrchoku kopce měla být rušivým dojmem. Naopak např. známý odborník na českou krajinu, pan Václav Cílek, ve své knize Krajiny vnitřní a vnější, zařadil rozhledny mezi stavby, které genius loci (duch místa) naopak podporují a českou krajinu zkrášlují. Odkud pramení názory orgánů ochrany přírody, to opravdu nevím...
Druhým velkým problémem jsou mobilní operátoři a jejich následná spolupráce s městy (otázka nakolik je na vině operátor či město je velmi ošemetná...). Z iniciativy operátorů sice vyrostly desítky rozhleden, ale některé z nich dosud nebyly zpřístupněny. Mnohé rozhledny zůstávaly uzavřeny celá léta po dostavení. Za všechny příklad Kozince u Nové Paky, kde pomohl po letech až zásah Klubu přátel rozhleden, který počal rozhlednu provozovat na vlastní pěst. Nejdelší debaty se vždy vedou o uzavírání smluv a údržbě a provozu věže, kdy se jednání vedou často v duchu vzájemného si házení klacků pod nohy, jak ze strany operátorů, tak měst. V posledních letech se také objevil nový problém, u kterého se obávám, že by se mohl stát trendem. V červenci 2007 byly uzavřeny rozhledny (typizované stožáry) na Tobiášově vrchu a Mackově hoře, jejichž provozovatel Muzeum TGM v Rakovníce neměl prostředky na jejich provoz. Pokud by se tato situace ještě opakovala u jiných rozhleden tohoto typu, definitivně bychom poznali stinnou stránku, kterou sebou boom typizovaných stožárů v letech 1999-2002 přinesl...