Reportáž z návštěvy Jedlové

Každá návštěva Jedlové je pro mne velice osobní záležitostí. Jedná se o rozhlednu, kterou jsem navštívil suverénně nejvíckrát za život (odhadem tak padesátkrát) a zažil jsem odtud mnoho krásných výhledů všech barev. Přesto si pokaždé výstup vychutnám. Šel jsem onen první podzimní den jako tradičně z nádraží Jedlová. Samotný vrchol kopce je velkou část cesty na dohled - následující pohled je jedním z těch méně typických, kdy z rozhledny je vidět jen pouhá špička.

Závěrečné stoupání na Jedlovou je pověstné a patří vůbec k nejprudším, které musíte při cestě na českou rozhlednu podstoupit

Odměna je však sladká - po posledním kopci se mezi stromy objeví elegantní silueta rozhledny, večer navíc ozářená zapadajícím sluncem

Chata pod rozhlednou funguje stejně jako věž celoročně nepřetržitě a po výhledech potěší něčím k pití či k jídlu

Poslední dva roky je na Jedlové praktikována u nás stále novinka, v Německu tradice - turniket na žetony, které zakoupíte v chatě

Dřevěné schody na rozhlednu bohužel na některých místech začínají působit trochu nebytelně, možná škoda že se při rekonstrukci nesáhlo ke schodům kamenným

Ochoz naproti tomu byl nedávno nahozen a opatřen malými tabulkami ukazujícími světové strany, které usnadní orienataci na výhledovém panoramatu, které je součásti vstupenky

Krátce před výstupem na Jedlovou jsem si pořídil nový fotoaparát, a tak jsem odtud mohl vyzkoušet schopnosti jeho 26násobného zoomu, v tomto případě detailem na varnsdorfský Hrádek. Celý večerní výhled z toho večera zde

Ani popadesáté Jedlová nezevšedněla. Výstup a rozhled odtud představuje vše, co máme na našich rozhlednách rádi - krůpěje potu v prudkém stoupání, obrovský pocit spokojenosti po výstupu na vrchol, nádherný kruhový rozhled (s nenápadným bonusem - za jasného počasí je odtud vidět téměř 40 rozhleden v ČR a SRN!) a následně možnost občerstvení v chatě.

Zpět na rozhraní Reportáží