Reportáž z návštěvy Doubravské hory u Teplic
Na základě článku v novinách(který vyšel až v den konání akce, a proto jsem o něm nemohl informovat) jsme těsně před desátou hodinou dojeli pod vrchol Doubravky. Příjemnou lesní cestou nám cesta na vrchol trvala jen něco kolem deseti minut. K pomyslné hradní bráně jsme dorazili pár minut po desáté.
Okolo dvou zběsile štěkajících německých ovčáků nás kroky zavedly na jakési nádvoří hradu.
U vchodu do objektu jsme oslovili jistého pána v monterkách s prosbou o návštěvu věže. Ten nás ovšem nechápal a vůbec nevěděl o tom, že by věž měla být zpřístupněna veřejnosti. Jeho přivolaný kolega sice potvrdil, že se tu dnes koná setkání radioamatérů, ale o zpřístupnění věže pro veřejnost netušil. Přesto se nám podařilo oba dva pány celkem snadno přemluvit a dvě mladé dívky nás po ůzkých schodech vedly nahoru. Cestou jsme si mohli prohlédnout, že z mnohých bývalých hradních místností se staly kanceláře.
Vyšli jsme až na vyhlídkovou plošinu, odkud nás ale bohužel žádný krásný výhled nečekal. Celé Teplicko bylo ještě ponořeno do mlhy, a tak jsme se mohli porozhlédnout jen po areálu hradu.
Pohled z věže na hradní nádvoří
Slečny nám pak ještě dovolily se podívat do podkroví rozhledny, odkud vede žebřík na špičatou vížku
Cestou dolů jsme pak navštívili ještě rytířský sál
Potom už jsme jen dlouze poděkovali a chystali se za dalším rozhlednovým dobrodružstvím. Nevím, kde byla chyba - jestli na straně novinářů nebo na straně špatně informované obsluhy hradu. Každopádně jsem nesmírně rád, že se mi podařilo vystoupit na tuto dlouho zapovězenou rozhlednu. Pokud jste ten den také byli na Doubravce, moc bych si vážil toho, kdybyste mi napsali o vaší zkušenosti. Rád jí na tomto místě uveřejním.