Reportáž z návštěvy Bražisky
V polovině listopadu jsem se vypravil do Zlínského kraje za priorotním účelem návštěvy slavnostního otevření Vartovny. Vyrazil jsem však již o den dřív, abych stihl navštívit dvě nové (či nově objevené) rozhledny blízkého okolí. Vlak mě nejprve dovezl do zastávky Brňov, kousek za Valašským Meziříčím. Již po pár set metrech jsem nad domy obce Jarcová spatřil siluetu rozhledny.
Závěr cesty jsem nešel po značce, nýbrž touto kratší úzkou cestou
Která vede okolo posedu, který jistě plnil před výstavboz rozhledny i vyhlídkové účely
Rozhledna stojí jen kousek nad ním a dá se skutečně až k ní dojet autem
Dole pod rozhlednou stála zatím prázdná stolička, o které jsem se domníval, že zde sedává pan Bystroň
Schody na věž jsou nesmírně přikré a s malým prostorem okolo sebe, mají takřka až charakter žebříku
Rozhledna bývá v noci osvětlena
Ochoz je poměrně maličký
Výhled na trochu nechtěnou dominantu Valašského Meziříčí, továrnu DEZA
To nejzajímavější z návštěvy Bražisky přišlo po sestupu, když jsem si všiml, že židlička pod rozhlednou je už obsazená. Postaršího, velmi tělnatého pána, jsem pokládal za pana Bystroně, a tak jsem se ho pobaveně zeptal: "Nejste snad vyběrač vstupného?" Očekávaje podobnou odpověď jsem na něj pohlédl, avšak dostal jen nechápavý pohled a chladné: "Ne." Načež pán počal tlouci šroubovákem o patku rozhledna a volal pomocníka, patrně z obav, že bych mu něco provedl. Radši jsem se tedy sebral a okolo obou (mimochodem ani jeden z nich neodpověděl na pozdrav) šel pryč. Až doma jsem podle videa zjistil, že jsem naštěstí neměl čest s panem Bystroněm, ale pouze s jakýmsi nevrlým a neslušným pánem. Jedna z těch méně příjemných rozhlednových příhod...
